Trulli se narodil v Pescaře, Abruzzu, v Itálii. Jeho rodiče byli fanoušci motorsportu a pojmenovali svého syna po Jarno Saarinenovi, finském závodníkovi, který zahynul v roce 1973. Finské křestní jméno vzbudilo nemalé pozdvižení, když vstoupil do F1, jelikož někteří nechápali, že je Ital. Otcovo nadšení také znamenalo, že stejně jako jiní dobří závodníci, začínal Jarno na motokárách. Mladý Jarno vstoupil do motoristického světa v roce 1983, když startoval v mini motokárách. O pár let později se z něj stal nejúspěšnější motokárový jezdec vůbec. V roce 1987 získal zlatou medaili „Youth Games,“ v roce 1988, 1989 a 1990 se stal mistrem Itálie. V roce 1990 zvítězil i v prestižní Grand Prix Hong Kong. V roce 1991 se stal mistrem světa, v dalších dvou letech byl na mistrovství světa druhý. V roce 1993 zvítězil v prestižní Grand Prix Japonska. Další rok se stal mistrem Evropy a vítězem světového poháru „Memorial Ayrton Senna“, dále získal titul mistra Severní Ameriky a titul mistra světa.

Rok 1995 byl zlomový, opět získal světový pohár „Memorial Ayrton Senna“, stal se mistrem Itálie a zvítězil v Grand Prix Austrálie. To byl již ale v zorném poli šéfa Benettonu, Flavia Briatoreho, který mu zaplatil cestu do německého šampionátu Formule 3. I když Trulli vstoupil do mistrovství až v jeho druhé polovině, dokázal zvítězit v posledních dvou závodech a zajistil si tak 4. místo. Následující rok byl již mistrem Německa a v roce 1997 už si odbyl debut ve F1.
První rok v F1 nakonec vyšel dokonale...
Pod patronací a neustálým dozorem Briatoreho byl Jarno zapůjčen pro sezonu 1997 týmu F1 Minardi Hart s tím, že bude sbírat cenné zkušenosti, neboť Briatore počítal s mladým Italem v dalších letech do týmu Benetton. Na debutanta ve Formuli 1 si počínal dobře, ale díky nespolehlivosti monopostu dokončil v barvách týmu pouze GP Austrálie na 9. místě poté, co startoval ze 17. pozice.
Když se po vážné nehodě Oliviera Panise při GP Kanady ozval Alain Prost se žádostí o uvolnění Jarna pro angažmá v jeho týmu, dostal italský pilot po souhlasu s přestupem i konkurenceschopný vůz. Všechny ohromil tím, jak při GP Rakouska vedl v modrém voze celé startovní pole přes polovinu závodu. Bohužel se však cíle pro poruchu motoru Mugen nedočkal. Přesto, že podával na nováčka velmi dobré výkony, bodů příliš nezískal, v závěru sezony pak uvolnil místo Panisovi, poté co Francouz ukončil rekonvalescenci. Ve svém prvním roce v F1 získal 3 body za 4. místo v domácí Grand Prix týmu ve francouzském Magny Course a celkové 15. místo. Vzhledem k tomu, že po odvolání Flavia Briatoreho z Benettonu cesta Jarna do tohoto týmu nevedla, využil nabídky Alaina Prosta a podepsal dvouletý kontrakt s týmem Prost Grand Prix. Ambiciózní plány týmu Prost ve spojení s továrními motory Peugeot, generálním sponzorem Gauloises i zkušeným Panisem dávaly Jarnovi velká očekávání do nového roku.

Zmíněné ambiciózní plány však zůstaly pouze v představách týmu. Konstruktéři se nedokázali vyrovnat s novými předpisy pro rok 1998, monopost AP01 byl ve srovnání s konkurencí
velmi hezký, ale příliš těžký a pomalý. Místo očekávaných soubojů v přední části startovního pole se modré vozy pohybovaly na samém závěru a do obrazu
kamer se dostávaly buď při technických potížích nebo při předjíždění o kolo. Nová 7stupňová převodovka byla příliš křehká a motor také nevykazoval velkou spolehlivost, výsledkem byla celá řada odstoupení ze závodu. Přes veškeré úsilí v továrně při vývoji nového agregátu a přizvání osvědčeného konstruktéra Johna Barnarda k vylepšení aerodynamiky vozu, ke zlepšení nedošlo. Jarno předvedl neobyčejnou bojovnost a vytrvalost, která viditelně chyběla týmovému kolegovi, jenž se nedokázal smířit s tím, v jak katastrofální vůz se za jeden rok změnil monopost, se kterým v sezoně předešlé předjížděl i ty nejlepší. Výsledkem tristní sezony byl však pro Jarna pouze jediný bod.
Monopost AP02 byl již o něco zdařilejší konstrukcí, přesto měl k nejlepším příliš daleko. Jarno dokázal opět svůj talent a byl s tímto vozem překvapivě rychlý, nicméně rychlost se v bodech neodrazila ani v sezoně 1999. Na bodovaných pozicích dokončil pouze dva závody, zato v Grand Prix Evropy dokázal získat výborné druhé místo, když při krásném souboji udržel tvrdě dotírajícího Barrichella za sebou.
Na sezonu 2000 přestoupil do týmu Eddieho Jordana,Jarno si od toho velmi sliboval ale bohužel nejlepší léta Jordanu už byla pryč a sezónu zakončil se 6.body....Bylo to tvrdé procitnutí ze snu o vítězstvích…